S bolestným úsměvem na rtech si občan naší země pročítá sociální sítě a nestačí se divit horlení lídra sociální demokracie Lubomíra Zaorálka, že podpisem memoranda s australskou těžařskou firmou na těžbu tohoto vzácného kovu se vlastně nic nestalo a že stát se tímto podpisem vlastně takříkajíc dostal do hry.

Nedochází mu zřejmě dostatečně, že memorandum parafoval. Kdyby si dal trochu námahy, zjistil by, že australským těžařům dal povolení k průzkumu lithia ministr za ODS již v roce 2010. Toto povolení bylo v tichosti prodlouženo v lednu 2017 ministrem životního prostředí za ANO Richardem Brabcem. Pan Babiš by si proto měl hlavně ujasnit, co dělají jeho vlastní ministři. Měl by vědět, že odpovědnost za prodloužení a potvrzení dělat v ČR průzkum těžby lithia učinil jeho ministr.ministr nominován samotnou ČSSD, a to bez předchozího projednání se svými vládními kolegy a takřka několik hodin před volbami, koncem vlády promarněných příležitostí. Ono signování memoranda ministrem může být stejně nešťastné, jako byl v devadesátých letech minulého století dopis ministra zdravotnictví ohledně zpracovávání krevní plazmy. Mimochodem, tato arbitráž ještě stále není u konce.

Pane Zaorálku, občan není naivní, i když si to možná myslíte. Stát se nenacházel ve stavu procesní či jiné nouze, aby se memorandum nedalo podepsat po volbách. Obhajoba, že jste dostali stát do hry, je málo, ale o to více hořké pachuti za sebou zanechává. Jste politický harcovník již léta, abyste nevěděl, že i bez tohoto memoranda by stát ve hře zůstal, protože tu nejde jen o povolení, které vydává Český báňský úřad, ale i o to, že státu zůstávají v rukou velmi silné nástroje a trumfy. Jedním z nich je horní zákon, který leží „zaparkován“ ve sněmovně a bude nutno jej urychleně přijmout nejen pro tento, ale do budoucna i pro jiné případy, aby jeho prostřednictvím stát a jeho kontrolní orgány na těžbu dohlížely. V neposlední řadě bude mít stát hlavní slovo také při stanovování výše odvodů – poplatků za každou jednu vytěženou tunu této suroviny, nezanedbatelný příspěvek do státní kasy, ale i do rozpočtu těch měst a obcí, na jejichž území bude těžba probíhat.

Nemyslím si, že v současné době by bylo vhodné, aby stát prostřednictvím státního podniku těžil a zpracovával lithium, surovinu digitální průmyslové éry, i kdyby to nakrásně uměl. Stát nás totiž nejen prostřednictvím svého aparátu, ale i prostřednictvím politiků samotných, nejedenkrát přesvědčil, že to příliš efektivně neumí, ať už obsazováním vedoucích či kontrolních funkcí v těchto jím vlastněných společnostech, nebo tím, s jakou lehkovážností se zbavuje kontroly nad strategickými surovinami, jakou je například voda, svých železáren ve Vítkovicích, Nové huti, nebo koneckonců příklad docela čerstvý, uhlí a OKD.

Nevidím tady důvod, proč s těžbou tohoto drahého kovu pospíchat, protože cena na světových trzích ještě zcela jistě poroste. Myslím si totiž, že tento drahý kov je natolik významná surovina, navíc v naší zemi ojedinělá, že ji snad můžeme s jistou nadsázkou přirovnat k těžbě uranu v padesátých letech minulého století. Tehdy na nás dohlížel velký bratr Sovětský svaz, kvůli kterému jsme se uranovým Kuvajtem, i z hlediska geopolitického rozdělení světa, stát nemohli.

Svolání mimořádné schůze poslanci zvolenými za KSČM je o to paradoxnější, že to byla právě tato strana, kdo vládnul naší zemi v oné uranové době padesátých let minulého století. Ale proč ne, když na smeč takto nahraje ministr jedné z vládnoucích stran. Hádankou koneckonců zůstane, proč svolání mimořádné schůze neiniciovala samotná ČSSD, byť jen kvůli tomu, že pan Zaorálek dnes ukazuje prstem na ministry životního prostředí, bývalého z ODS a současného z ANO. Skvělí rétoři, jakými bezesporu Sobotka se Zaorálkem jsou, by neměli mít nejmenší problém hřímat od řečnického pultíku zvýšeným hlasem a v přímém přenosu veřejnosti sdělit, že Fialova ODS má nového kostlivce ve skříni z roku 2010, kdy povolila průzkum australské společnosti, a že očista strany ani pod Fialovým vedením neprobíhá tak, jak se veřejnosti snaží prezentovat, a že ministr za hnutí ANO letos na jaře ve vší tichosti prodloužil tuto dobu průzkumu bez vědomí vlády. Veřejnost by se také mohla dozvědět, kdo ve skutečnosti tuto australskou společnost na našem území poradensky (lobbisticky) zastupuje, ale také jak skvělý ministr za ČSSD svým rozhodnutím nepodepsat před volbami narychlo upečené memorandum zachránil zlatý poklad našich budoucích generací.

Další záhadou zůstává klid na odborářské frontě. Možná jen zlí jazykové vidí v odborech hlásnou troubu i béčko ČSSD zároveň, ale ticho, s jakým odboroví předáci v čele s panem Středulou mlčí po podpisu memoranda před nadcházejícími volbami, je nevídané. Jindy tak horlivě poukazují na chyby pravicových vlád a hřímají, že do zahraničí odtékají stamiliardy ročně, najednou však mlčí. Chtěli zdanit i poslední prodavačku na tržišti, zavádět korporátní daně, ale najednou je ticho, ticho jako na hřbitově. Jak by asi dunělo Václavské náměstí zaplněné odboráři navezenými ze všech koutů naší země autobusy a vlaky a co by asi z megafonů odborových předáků znělo, kdyby takto, takřka několik hodin před volbami, podepsal takovéto memorandum ministr průmyslu Nečasovy vlády.

Je dobré slyšet, že lithium je sice důležité, ale svolání schůze nelze podpořit, protože jde jen o politický boj, ale pokud se po celé volební období zaštiťujete poslaneckou sněmovnou jako jediným suverénem, tak kromě politické vůle k jejímu svolání na ní nelze spatřovat nic špatného. Před volbami to zkrátka vždy bude politický boj, a to bez ohledu na to, zda někdo uhne, či ne. Netvrdím, že mimořádná poslanecká schůze nemůže být jen bouří ve sklenici vody, ale možná taky nasvítí ten skutečný obsah hesel, která hlásají, že když se zemi daří, měli by z toho profitovat občané. Jen se jaksi zapomnělo, kteří to vlastně jsou.

Pavol Lukša, předseda strany