Uvažujme

Do politiky by měli chodit úspěšní lidé, klidně i bohatí. Politika je řemeslo jako každé jiné a i tady by mělo platit, že by politici měli být úspěšní lidé, za kterými jsou vidět konkrétní výsledky jejich práce. Neplatí automaticky, že když je někdo v politice od roku 1990, je, byl či bude úspěšnější než kdokoli, kdo třeba nastoupí zítra. Ano, může lépe rozumět chodu a průběhu jednání v Poslanecké sněmovně se všemi pozitivními, ale i zákulisními praktikami, nota bene, aby to po těch dlouhých dvaceti a více letech neuměl, ale tomu všemu se lze naučit. Platí to i pro mě, sám jsem dlouholetý komunální politik, který si prošel obcí, krajem i Poslaneckou sněmovnou. My jsme vletěli do politiky, politicky nepolíbeni, stejně jako i vy podnikatelé, kteří jste začínali. Přiznat si musíme, že ne každý podnikatel a politik začínal na stejné startovací čáře. Členové a kamarádi politického establishmentu Národní fronty z před roku 1989 měli svá startovací zařízení daleko před ostatními, jedno, jestli politik nebo podnikatel. Zkrátka, kamarád kamaráda či kamarádů. Proto jsme si museli zažít krachy bank, záměrně píšu rozprodejem, nikoli beztrestným rozkradením státního a mnohdy i obecního majetku. Takže mluvíme-li o tygru v masně, který si kousne, musíme se taky ptát, proč jsme si na mlsného tygra neposvítili již po roce 1990. Zřejmě proto, že se nikomu nechtělo hned zpočátku to jemné předivo tvořících se kamarádských a vzájemně proplétaných pavučin trhat. Silní pavouci ze světa podnikání pak utvářeli jemnou síť pavučin do všech politických pater a nejednou jsme se probudili a zjistili, že jednoho máme ve vládě a i když to vládní koalice tak ráda kritizuje, stejně s tím nic nedělá. Ono být při tom je lepší, než stokrát vystoupit v Poslanecké sněmovně. Stali jsme se tak svědky teatrálních vystoupení a předbíhání se, kdo vynese větší trumfové eso. A ejhle, po takřka 27 letech chceme nasadit koni, kterého jsme nechali zdivočet, opratě, mám na mysli zákon o střetu zájmů, protože nás válcuje. Po 27 letech je to stejně chytré a dle mne tristní zároveň, stejně jako zákon o prokazování majetku, o kterém tak rád mluví pan prezident. Mluvit o těchto potřebných zákonech v době, když „královské dělení“ již v této zemi proběhlo, je stejně naivní, jako si myslet, že skončí tato vláda, ať by ji trápil skandál sebevětší. Nicméně, platí, raději pozdě než nikdy. Jsem však přesvědčen, že stejně jako jsme zastropovali výdaje stran na volby, mohli bychom zastropovat i výdaje na reklamu v médiích a jedno v jakých, zejména u státních podniků, ale i ministerstev či jiných státních, obecních a městských institucí. No, a kdo chce dotace státu či Bruselu, tak holt by se neměl podílet na vládnutí. A to na žádné z politických úrovní.  


Vytisknout