Problém českého pracovního trhu

Tak český pracovní trh má problém. Právě český pracovní trh doběhl dlouhodobě neřešený problém dehonestace českých zaměstnanců v globální ekonomice. V současnosti se nabízí 200 tisíc pracovních míst, která nelze obsadit. Pracují všichni, kteří chtějí. A proč? Mnohdy to není otázka ekonomické výhodnosti, ale společenské socializace. Jedná se o status, být zaměstnaný, něco efektivního tvořit. Stále nejčastějším způsobme obživy je práce. Otázka však zní, za kolik pracujeme? Průměrná mzda v České republice se v současnosti blíží 32 tisícům Kč, medián tj. nejčastější hodnota mzdy je 27 tisíc K. Jedná se o částky celorepublikové. Intenzivně sleduji nabídky práce a nabízenou odměnu v Moravskoslezském kraji. Zde se odměna za nabízenou práci ve výrobě či logistice pohybuje kolem 18 tisíc Kč. Bez mála polovina celorepublikového průměru. Jak jednoduchá hra s čísly, realita je však daleko bolestivější. Minimální mzda činí 12 200 Kč, čistého cca 11 500 Kč, pro jednotlivce je to hranice chudoby. Osoby žijící dlouhodobě na této hranici či kolem ní, si na svůj sociální podstandard zvyknou. A pokládají si zásadní otázku: mám jít pracovat a za kolik? Za 17 tisíc Kč, to je cca 13 500 Kč čistého, tedy rozdíl mezi mou bídou a prací je cca 2000 Kč, mi za to stojí? Koho tato částka motivuje ke změně svého životního stylu? Aktuální stav věci není schopen práci vnutit, ale jen motivovat. Tato motivace je však nulová. Další chimérou je zpráva minulých dnů, že Češi bohatnou a snižuje se nebezpečí chudoby a sociálního vyloučení. Hranice chudoby v USA je u příjmu 50 tisíc Kč měsíčně, ne jinak to bude i ve Finsku, Norsku, Holandsku, Německu. Po hranici s Německem je příjem 50 tisíc Kč nad průměr střední třídy, za těmito hranicemi však jde o příjem bíle lůzy východu. Tady jsme po 30 letech tržní ekonomiky chtěli dojít? 70 % českého průmyslu vlastní zahraniční kapitál, kterého nic nenutí platy zvyšovat či dorovnávat k evropské normě, a přesto je to jeden z nejtransparentnějších způsobů, jak jejich zisk ponechat v České republice. Vlády sídlící v Praze tento problém zanedbaly a dnes je doběhl. Vzniká nám zcela nový, zásadní fenomén, a to vytváření rezavějícího pásu v Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Budou to Pražáci řešit? Nebudou, a to je chyba, která je za pár let opět doběhne. René Pastrňák, místopředseda Dobré volby 2016


Vytisknout